Každoročně touto dobou vyzývají naši lektoři Malého průzkumníka přírody svoje svěřence, aby se připojili k celostátnímu sčítání ptáků na krmítku, které v prvním lednovém týdnu pod názvem Ptačí hodinka tradičně iniciuje Česká společnost ornitologická. O tom, že jde o oblíbenou a dobře rozjetou akci svědčí výsledky posledního sčítání z roku 2022: Zúčastnilo se ho 35 270 pozorovatelů, kteří na krmítkách zaznamenali celkem 707 020 ptáků – nejvíc sýkor koňader (134 539), vrabců polních (92 581) a vrabců domácích (86 063).
Pozorování tentokrát připadá na víkend od 6. do 8. ledna. Na stránce Ptačí hodinka najdete kromě odpovědí na nejčastější otázky i metodiku jak sčítání provádět a návod jak se nejběžnější druhy ptáků na krmítku naučit bezpečně poznávat. Dozvíte se tu, že ptačí hodinka není soutěž, ale vědecký program, takže nemusíte zoufat, když právě na vaše krmítko mnoho ptáků nepřiletí. I o tom je totiž důležité reportovat. Další věc, která vás v seznamu nejčastěji kladených otázek možná mile překvapí, je skutečnost, že sčítání je možné během víkendu několikrát opakovat, protože se u každého pozorování zadává den a hodina. Místo pozorování přitom můžete a nemusíte měnit. Jediná podmínka je, že se časy pozorování nesmějí překrývat!
A tady je několik tipů, o čem si s dětmi během počítání (i po něm) u krmítka povídat:
Napadlo vás někdy, proč je snadné pozorovat právě ptáky? Je to asi tím, že už pochopili, že se nás nemusí bát, protože nám mohou kdykoli uletět. Mají totiž křídla, o nichž se nám lidem ani nezdá, takže kdyby je chtěl člověk chytit nebo jim dokonce ublížit, mohou kdykoli zvednout kotvy a zmizet.
Víte, čím se ptáci liší od ostatních zvířat? Jejich nejdůležitějším znakem je peří, které kromě nich nemá nikdo jiný na světě. Může být krásné, různobarevné, a to nejen u papoušků, ale i u našich ptáků, které běžně zahlédnete na krmítku nebo v lese. Nevěříte? A co taková sýkorka, stehlík nebo strakapoud?
Dalšími typickými znaky, které ptáky odlišují od ostatních druhů, jsou zobák, křídla (s jejichž pomocí létají) a vejce (která snášejí). Tady už je ale potřeba zmínit, že například létání není pro všechny druhy ptáků samozřejmé. Naopak. Někteří totiž vůbec létat neumějí, například pštrosi, kteří jenom běhají (zato rychlostí 70 km/h).
A víte, co umí jen člověk a ptáci? Zpívat! Jednotlivé druhy přitom můžeme rozpoznat podle jejich hlasu. To, jakým způsobem zpívají, se navíc liší podle okolností. Jinými zvuky oznamují, když najdou jídlo, jinak varují, když je nablízku nebezpečný predátor. Jinak zní „poplach“, když se blíží kočka, jinak signalizují nebezpečí, když přilétá dravec. Mezi sebou se dorozumívají vábením a melodickým zpěvem, jehož pomocí si také vymezují teritorium.
Existují na Zemi místa, kde ptáky nepotkáme? Ne, ptáci žijí po celé planetě. Nejmenší pták se jmenuje kalypta a poletuje si (velký jako čmelák) na Kubě. Největším ptákem byl pštros Moa, kterého před dvěma stoletími vyhubili Maorové. Měřil 5 m.
A jak jsou na tom ptáci se smysly? Vyvinutý mají hlavně zrak – vidí velmi daleko a (zejména dravci) rozlišují až 8x lépe než člověk. Také velmi dobře slyší (hlavně sovy).
A je dobré vylíhnout se na svět z vajíčka? Určitě! Ptáci jsou totiž skvělí rodiče a o svá mláďata se dobře starají: Staví hnízda, většinou maminka i tatínek střídavě sedí na vejcích, a pak společně krmí vylíhnutá mláďata, o něž pečují skoro rok. Na podzim a v zimě, když opadá listí, můžeme dobře vidět jejich hnízda. Někteří je mají spořádaně srovnaná, jiní úplně rozčepýřená, rozježená. Některá vypadají jako klubka, jiná jako proutěné košíky.
Proč myslíte, že musí na podzim někteří ptáci letět pryč, třeba až do Afriky? Není to ani tak kvůli zimě, skutečným důvodem je nedostatek vhodné potravy. Někteří ptáci jsou totiž výhradně hmyzožraví, například vlaštovka, která nejí skoro nic jiného než dvoukřídlé, brouky a další létající hmyz. Ptáci, kteří se sice živí hmyzem, ale neloví ho v letu, jsou často schopní přežít zimu tak, že si najdou dostatek živočišné potravy ve štěrbinách a úkrytech nebo že se přeorientují a přes zimu se stanou vegetariány. Ptáci, kteří u nás zůstávají, jsou takzvaně stálí a můžeme je v zimě pozorovat na krmítku. Tam se mezi našimi dobře známými domácími druhy tu a tam objeví i zajímaví přistěhovalci, návštěvníci ze severu – například pestře zbarvený brkoslav severní.