Nový rok Průzkumníci odstartovali aktivně workshopem pro začínající lektory 14. – 16. ledna v Šárynce.
„Tentokrát to bylo hodně nablízko – sladěná parta, rodinná atmosféra. Na konci jsme se objali“, to bylo první, co mi koordinátorka kroužku Malý průzkumník přírody Kamila Valentová prozradila o workshopu pro budoucí lektory Průzkumníka, který se konal v polovině ledna v Šárynce. Skupinka sedmi statečných se hned v pátek pustila do programu, který kurz od kurzu ladíme a vylepšujeme tak, aby byla úvodní „nalejvárna“ co nejužitečnější a zároveň co nejzábavnější.
Léta zkušeností nám ukázala, že základní podmínkou úspěšnosti je přitom týmová spolupráce všech, kdo se na přípravě a realizaci podílejí: Na vylepšené podobě kurzu se tentokrát zase podílela Marie Černá. Ta v posledních dvou letech kurzy MPP koordinovala společně s Kamilou, teď si ale dává přestávku, protože ji plně zaměstnává psaní diplomové práce. Na pomoc nám přišla i dnes už bývalá koordinátorka EVP Veronika Palkovičová, která s námi dál spolupracuje na pozici lektorky (EVP i MPP). Na workshopu pro budoucí lektory má totiž už tradičně nezastupitelnou úlohu – stará se o jídlo. Domácí chleba, polévka z červené čočky a zelňačka s tempehem – to bylo zimní veganské menu, které připravila, aby organizátorům i účastníkům dodala potřebnou energii. Chybět nemohla ani Eva Mašková. Před osmi lety nám v Ekodomově pomáhala Průzkumníka zakládat a její specialitou je badatelsky orientované vyučování, tedy jeden ze základních kamenů kroužku. Svoji premiéru měla na tomto workshopu lektorka Malého průzkumníka přírody Eva Stonawski, která se kromě toho nedávno stala také certifikovanou lektorkou ZDrSEM (Kurzy první pomoci zážitkem), takže pro nás připravila rychlý, ale účinný exkurz do tajů efektivní první pomoci.
Ideální lektor miluje otázky
Od začátku nám šlo hlavně o navození výše popsané atmosféry, ke kterému určitě přispívá domácké prostředí školkové jurty, v níž se workshop koná (přilož do ohně, když je potřeba), i naladění „školitelů“: „Hned v úvodu jsme zveřejnili, že bychom byli rádi, aby se tu budoucí lektoři cítili bezpečně a aby se ptali na všechno, co je napadne, protože žádná otázka není hloupá a my máme rádi otázky všeho druhu…“, vysvětluje Kamila. Zároveň tak mimochodem upozorňuje na důležitou vlastnost, jež by rozhodně neměla chybět lidem pracujícím s dětmi, nota bene těm, kteří se s nimi chtějí věnovat přírodním vědám, v našem podání „bádání v přírodě“: Měli by mít v oblibě otázky všeho druhu. A jak se ještě tentýž večer při společném popisování ideálního lektora ukázalo, hodit se může i další různorodá výbava (včetně nadpřirozených schopností). A jaký je lektor snů? Tento empatický zvídavý extrovert jde dětem příkladem. Je fyzicky zdatný a organizačně schopný, důsledný, spolehlivý, zodpovědný, předvídavý, duchapřítomný, pohotový, připravený a realistický. Nebere si věci osobně, ale přitom je autentický, respektující, otevřený a zapálený. Nechybí mu kreativita ani manuální zručnost a má dramatický talent. Pokud jste se v této kombinaci Buddhy, ostříže a Mirka Dušína poznali (a chtěli byste pracovat jako lektor kroužku Malý průzkumník přírody), ihned kontaktujte Kamilu Valentovou!
Průzkumník expanduje
Čím více workshopů pro budoucí lektory máme za sebou, tím jsme si jistější: Způsob, jakým se ta která skupinka poskládá, je nejspíš věcí úplné náhody. Zatímco minule se sešla parta, v níž byli zastoupeni takřka výhradně studenti, absolventi nebo doktorandi vědeckých disciplín přírodovědných oborů Karlovy univerzity, tentokrát byli mezi účastníky zastoupeni učitelé (zejména z alternativních škol), studenti aplikované ekologie z ČZU a pár lidí z neziskovek. Pro všechny bylo typické, že už měli za sebou zkušenosti s vedením dětí v různých kroužcích, ať už to byl skautský oddíl, Liga lesní moudrosti nebo oddíl atletiky.
Úplnou novinkou bylo zapojení „přespolních“. Jana Marková přijela až z Písku, kde by od druhého pololetí ráda otevřela Malého průzkumníka přírody na jedné základní škole. O tom, že se Průzkumník časem podívá víc do světa, jsme přemýšleli už dlouho a tohle je vůbec první pokus o spolupráci mimo středočeský kraj. A také další dvě účastnice, které učí mimo Prahu, zvažují v budoucnu realizaci kroužku na svých domovských školách.
Zdaleka nejde jen o chlorofyl
Po vzájemném představení, ve kterém nám šlo hlavně o to zjistit, jaké jsou dosavadní zkušenosti frekventantů a jaká mají očekávání, jsme se bez velkého otálení hned také pustili přímo do práce. Marie Černá předvedla ukázkovou lekci Průzkumníka věnovanou Chlorofylu. A aby byla představa o tom, jak taková průzkumnická hodina v reálu vypadá, co nejvěrnější, nechyběla simulace vyzvedávání dětí z družiny, úvodní tvorba pravidel, zahřívací hra ani pokus s chlorofylem. Nezapomněli jsme ani na „děti“, které měly spoustu problémů a otázek, protože lektor běžně řeší všechno od zapomenutých tepláků až po bolavé bříško.
Smysluplnost & kreativita
Během tří nabitých dnů se našim budoucím kolegům snažíme zprostředkovat nejen konkrétní tipy na činnosti a pomůcky, ale hlavně principy, na nichž kroužek stojí: A smysluplnost jde u nás vždycky ruku v ruce s kreativitou, která dokáže sebevědečtější badatelské úkoly (na nichž ve skutečnosti s dětmi pracujeme) proměnit podle potřeby třeba v detektivní pátrání. Během workshopů rádi používáme simulace, při nichž se adepti lektorského řemesla podle potřeby proměňují z dospělých v žáky prvních a druhých tříd a zase zpět. Tímto způsobem jim předáváme například tipy, jak některé rutinní organizační úkony nahradit hrou. Typickým příkladem je rozdělování do skupin: Budoucí lektoři proměnění v děti si z klobouku losují lístečky s nápisy – kozy/ovce. Pak se jim zavážou oči a mají podle zvuků najít svoje stádečko a přiřadit se k němu…
Po zahřívacím kolečku mečení a bečení jsme se během sobotního dopoledne pustili do opomíjeného tématu zpětné vazby. Z vlastní zkušenosti totiž víme, že zpětná vazba sice patří ke komunikačním nástrojům, které používáme stokrát za den, zacházet správně s ní ale umí jen málokdo. A přitom ji potřebujeme pořád, třeba když pracujeme s dětmi nebo jdeme ke kolegovi na náslech. A hned jsme si pár hlavních pravidel pro správnou zpětnou vazbu (jako je například používání nehodnotícího popisného jazyka) vyzkoušeli ve tříčlenných skupinkách: Jeden skládal origami v časovém presu, druhý ho hodnotil a třetí hodnotil druhého. A když jsme to celé zreflektovali a dali si zpětnou vazbu ohledně zpětné vazby, vrhli jsme se do badatelsky orientovaného vyučování.
Věda s humorem a fantazií
A protože naše zahrada je vlastně taková velká kompostovací laboratoř, ve které testujeme kompostéry, vybrali jsme si ke zkoumání právě kompost. K dispozici jsme měli řadu zajímavých pomůcek včetně mikroskopů a půdní sondy. Prošli jsme si celý postup BOV, který je daný a jednoduše v bodech se dá popsat takto: Motivace (podle přichystané výstavy předmětů hádáme, co bude tématem dnešního bádání), kladení otázek (proč, co, kde, jak, kdy?), rozdělení rolí (zapisovatel, mluvčí, časoměřič, tlumočník), výběr výzkumné otázky, tvorba hypotézy, plánování pokusu a pokus, vyhodnocení a návrat k původní hypotéze, prezentace výsledků. A také jsme si vysvětlili, že poctivé dodržení celého postupu má řadu „ale“: S dětmi se za hodinu zpravidla nedá stihnout, může být náročné na přípravu i organizaci, plánování a shánění pomůcek. Proto se na hodinách Průzkumníka badatelsky orientovaným vyučováním spíše jen volně inspirujeme. Jak to děláme, jsme si řekli hned vzápětí: K motivaci používáme např. „černou“ krabici se zajímavými předměty a pomůckami, pomáhají nám také pohádky a příběhy. Rádi si „hrajeme“ s pokládáním otázek a baví nás rozdělování rolí. Malí průzkumníci se tak během lekcí mohou změnit v časoměřiče, hlídače psů, strážce času, ochránce notýsků, pána pastelek nebo hlásnou troubu. A víte, co je zač bobkovač? To je dítě, které plní ve skupině důležitou funkci: Kdykoli hrozí nebezpečí, sedne si na bobek (a ostatní děti s ním).
První pomoc zážitkem
Další blok zařazujeme, abychom budoucí lektory připravili na situace, které (jak všichni doufají) nikdy nenastanou. Jak by řekla teta Kateřina „štěstí přeje připraveným a těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Proto se pouštíme do simulace banálních (škrábance po průchodu křovím) i méně častých „příhod“ (dušení svačinou nebo hlína v očích), které nás s našimi svěřenci během lekcí mohou potkat. Speciálně nacvičujeme důležitou první reakci pro případ, že se opravdu něco stane. Má tři jednoduché kroky: Rozhlédni se (zjisti, co se stalo, a postarej se i o zbytek skupiny), reaguj (vyřeš přednostně stavy ohrožující život – bezvědomí, masivní krvácení, zástava dechu), přemýšlej (a nebuď na to sám) …
Tak třeba Cukr, káva, ztuhne žába
A konečně v sobotu odpoledne přišel čas na to vyzkoušet si načerpané nápady a inspirace v praxi. Naše adepty čekalo zadání průzkumnického miniprojektu, tedy pěti až desetiminutové aktivity na přírodovědné téma, kterou měli přes noc vymyslet a v neděli odprezentovat a „otestovat“ na ostatních. A v neděli se dospělí kolegové zase proměnili v děti a poctivě hráli, vymýšleli a vytvářeli problematické situace: zlobivé děti, špatné počasí, přehnaná soutěživost… Hodně jsme se pobavili, nasmáli a ještě jsme si navzájem ověřili, jak dávat (a přijímat) zpětnou vazbu. A teď už se jen těšíme až se noví kolegové začnou s dalšími dětmi (týden co týden) vydávat za každého počasí ven na průzkum! A jsme připraveni je v tom všemožně podpořit.