Srdeční záležitostí se pro nás stále více stávají i workshopy pro nové lektory kroužku Malý průzkumník přírody. Důvod je jasný: Během tří dnů intenzivní spolupráce se před našima očima z více méně cizích a plus mínus náhodně přihlášených lidí rodí spolupracující tým. Ještě větší radost máme z toho, že se čím dál častěji z většiny účastníků úvodního kurzu stávají po absolvování lektoři. Právě díky nim totiž můžeme kroužek rozšiřovat i na další školy, které o něj mají zájem. A po pár měsících (kdy se nováčky snažíme všemožně podporovat) se plynule promění v naše nepostradatelné kolegy, kteří nám pomáhají náš původní koncept rozvíjet a obohacovat o vlastní nápady, a zároveň se stávají součástí rozrůstající se lektorské komunity.
[envira-gallery id=”5810″]
O tom, co to vlastně znamená stát se lektorem kroužku Malý průzkumník přírody, přemýšlíme v posledních dvou letech intenzivněji než dřív. Je to dané tím, že na pozici koordinátora kroužku došlo ke střídání stráží a že nová koordinátorka bývala sama ještě nedávno začínající lektorkou, takže si dobře pamatuje, co by jí v té době pomohlo, aby se ve své nové roli mohla rychleji a lépe zabydlet. Díky těmto (dobrým i špatným) živým zkušenostem tak můžeme dále pracovat nejen na kvalitě úvodního workshopu, ale i na následné kolegiální podpoře.
Workshop pro začínající lektory, který se pravidelně opakuje nejméně dvakrát ročně (na začátku ledna a v září), je vlastně jednou velkou simulací. Přináší totiž nácvik všech možných (i nemožných) situací, které mohou lektora na kroužku potkat. Adepti lektorského řemesla tak postupně procházejí základy BOV neboli badatelsky orientovaného vyučování, aby si na několika příkladech osvojili přesnou metodiku, učí se například jak prokázat přítomnost vitamínu C pomocí jodové tinktury nebo jak použít půdní sondu. Trénují elementární pravidla první pomoci, která jim lektorka kurzu ZdrSem předává prostřednictvím zážitku – reálné simulace řešení ohrožující situace, která (jak doufáme) v kurzu nikdy nenastane. K oblíbeným ledolamkám (na kroužku i v rámci workshopu) patří běhací hry, které řada „velkých průzkumníků“ už dávno nehrála, i když v rámci lektorování patří k té nejužitečnější výbavě (dokážou zahřát i zvrátit blbou náladu). Zpětnou vazbu si navzájem dáváme pořád. Těch, kteří to ale opravdu umějí, je jen pár. To se snažíme ukázat a změnit během jedné z originálních her, které máme na programu. Kdo někdy pracoval s dětmi ví, že stačí, když je v osmičlenné skupině průzkumníků třeba jen jeden potížista, a celá pečlivě připravená lekce může jít do háje. I proto zadáváme účastníkům k vyřešení příklady reálných „výchovných“ problémů, které jsme spolu s lektorským týmem během let shromáždili. Nejdůležitějším cílem celého workshopu ale je, aby si účastníci sami připravili průzkumnickou aktivitu, kterou během nedělního programu živě otestují na ostatních: „Mohou si vybrat jakékoli „přírodní“ téma. Na základě zkušeností z předchozích kurzů konzultujeme zadání už v pátek tak, aby měli všichni na přípravu dostatek času. Jsme nadšení z toho, jak různorodé nápady na jednotlivé lekce se nám pravidelně sejdou. Tentokrát za všechny alespoň některé: Vodní plochy, Lesní zvířata, Dokonalá hmyzí proměna, Land Art, Místo činu… Z některých názvů je obsah lekce na první pohled patrný, některé zní naopak tajemně. Jako například Místo činu, u kterého se víc než o detektivku jedná o stopařskou záležitost: Děti podle pobytových stop (požerek, otisků, peří, prázdných hnízd apod.) zjišťují, co se na daném místě vlastně stalo a vymýšlejí příběh. K programu mají budoucí lektoři připravit i pracovní list. Jejich úkolem je popsat výchozí situaci (je pozdní jaro) a naznačit dramaturgii celé lekce. A protože nemáme rádi, když přichází práce nazmar, většinu programů se nám hned podaří integrovat do našeho zásobníku lekcí. Takže spolu s novými lektory rovnou přibydou i nové lekce na výběr!“, shrnuje benefity workshopu koordinátorka kroužku MPP Kamila Valentová. Chcete vědět, kdy se workshop koná příště? Podívejte se sem!