Vyšlo v NL Zima 2/2021
Když se definitivně ukázalo, že ani v lednu se kroužky Malého průzkumníka přírody naživo neotevřou, postavili se k tomu naši lektoři a koordinátorky čelem. Převedení kroužku na on-line představovalo pro lidi, jejichž mantrou je dostat děti od počítačů ven do přírody, skutečný protiúkol. Do akce se zapojilo 16 skupin dětí (z 27) a 9 (z 15) lektorů. Zdaleka ne všichni rodiče byli zpočátku nadšení: „V on-line Průzkumníkovi s námi jedou hlavně ti, kteří mají děti v kroužku druhý nebo třetí rok. Znají nás osobně a jsou to srdcaři. Komplikovanější situace je v případě dětí z prvních a druhých tříd, protože s některými jsme se zatím ani nestihli osobně setkat. Nejčastějším argumentem proti on-line verzi kroužku je fakt, že děti teď tráví u počítačů víc času, než by bylo zdrávo, a rodiče s nimi jdou raději ven. Proto jsme se také snažili naplánovat kroužek až na podvečer, když padla tma, abychom děti zbytečně neblokovali. Do přípravy jsme vrhli velkou energii, vytvořili jsme speciální program a zajistili jsme technickou podporu pro lektory, rodiče i děti…“, vysvětluje výchozí situaci koordinátorka Marie Černá. Její kolegyně Kamila Valentová k tomu dodává: „Devadesátiminutové lekce jsme rozdělili do dvou týdnů a pojali jsme je z velké části jako inspiraci, co mohou děti spolu s rodiči právě v tomto ročním období dělat venku. On-line poskytuje i určité výhody, kterých jsme se rozhodli využít. Zařadili jsme do programu fyzikální a chemické pokusy, na něž při venkovní verzi kroužku nebývá prostor, a využíváme aplikace k tvorbě her, map a kvízů. Lekce jsou interaktivní, koncipované tak, aby si děti poradily samy a nepotřebovaly pomoc už tak dost zaměstnaných a vystresovaných rodičů.“ A probíhá během on-line hodin vždycky všechno přesně podle plánu? „Měli jsme velké vize, ale každá hodina nám vždycky přinesla nové zkušenosti, které nás přiměly naše původní očekávání přizpůsobit. Z nabouchaného programu jsme stihli jen část, protože převládlo vzájemné sdílení, jehož potřebu po tak dlouhém odloučení cítíme my i děti. Je patrné, že jim chybí sociální interakce, na kterých je náš kroužek také z velké části založený. Proto se do programu snažíme propašovat i prvky klasických komunikačních her. Na konci dáváme dětem dobrovolné úkoly a jsme překvapení, že nám někteří průzkumníci nadšeně posílají fotky a píšou nám například, kolik jakých ptáků spočítali na krmítku.“ A jasné nevýhody on-line verze? „Zpočátku jsme měli trému, kterou zhoršovala přítomnost rodičů na našich hodinách, a potýkali jsme se s technickými problémy (když třeba vypadávalo připojení). Někdy bylo těžké adaptovat se na kontext, ve kterém se děti nacházely, třeba když jsme se připojili do obývacího pokoje plného lidí, odkud jedno z dětí „vysílalo“. Nebo jsme se ocitli v kuchyni, kde maminka za zády průzkumníka chystala večeři. Jedna holčička během celé lekce vybarvovala omalovánky. Mysleli jsme, že ji to nezajímá. Divili jsme se, když nám její maminka napsala, že byla naším programem nadšená. Introvertní dítě (šťastné, že se nemusí aktivně zapojit) pojalo lekci posvém jako rozhlasové vysílání… Právě díky zpětné vazbě a podpoře od rodičů se nám postupně daří tyhle komunikační šumy odlaďovat a radujeme se, že i za stávajících okolností děláme maximum možného…“, shrnuje koordinátorka Marie Černá.