Outdoorový kroužek Malý průzkumník přírody odstartoval svoji existenci v Ekodomově před sedmi lety. V té době tu už na podbabské zahradě v Šáreckém údolí čtyři roky fungovala Šárynka, nejstarší lesní školka v Čechách.
Děti zakladatelů školky tehdy směřovaly do školy a rodiče přemýšleli, jak i v rámci standardního vzdělávacího procesu navázat na to, co mohly jako malé zažívat v lese. Celodenní sezení v lavicích jim připadalo jako příliš ostrý střih. A tak vznikl nevšední kroužek, který v současnosti operuje na více než dvaceti školách v Praze a okolí a díky němuž se každý týden alespoň na hodinu a půl dostanou ven téměř tři stovky dětí.
Malá dobrodružství
Zajímavé na tom je, že skoro přesně v tutéž dobu, kdy vznikal Průzkumník, objevil cestovatel Alastair Humphreys fenomén, který nazval microadventure. Nejdřív zbrázdil doslova celý svět a podal přitom několik extrémních fyzických výkonů, které zahrnovaly mimo jiné přeplutí Atlantiku ve veslici nebo uběhnutí maratónu v saharské poušti. S tímto backgroundem si mohl dovolit říci, že ještě větší dobrodružství než daleko ve světě, ale nakonec zažil úplně blízko, jen pár kilometrů od svého bydliště v Londýně, když přespával někde na městské periferii venku ve spacáku. Kdyby s podobným objevem přišel někdo, kdo by neměl jeho referenční zkušenost, asi by ho nikdo neposlouchal. On ale o svém místním dobrodružství napsal v roce 2014 úspěšnou knihu s názvem Mikrodobrodružství: Lokální objevy pro skvělé úniky, a založil tak celosvětové hnutí, jehož základem je myšlenka, že na nás opravdové dobrodružství může číhat blíž, než jsme si mysleli (třeba přímo za školou). Humphreys vidí smysl venkovního dobrodružství v tom, že díky němu mohou mladí lidé naplnit svůj potenciál, zvyšovat odolnost, rozvíjet sebedůvěru a učit se dovednostem, které jim následně pomáhají čelit výzvám v jejich životě.
Jak si vychovat dobrodruha?
Další dimenzi získává dobrodružný minimalismus v době pandemie. Je v něm obsaženo několik důležitých aspektů, díky nimž roste jeho význam: Je totiž v pravém smyslu toho slova lokální (takže mu nevadí zavřené hranice), zcela nízkonákladový (dojdete za ním pěšky během několika minut) i relativně bezpečný (jste přitom pořád na čerstvém vzduchu). Podobně kroužek Malý průzkumník přírody nabízí mladším školním dětem místo frontálního učení v přeplněných třídách neobyčejné zážitky venku. Výhodou je, že „do přírody“ průzkumníci nikdy nejdou daleko. Koncept kroužku totiž počítá právě s tím, že v blízkém okolí školy (třeba i uprostřed velkoměsta) se vždycky nějaká najde. A lektoři programově vedou svoje svěřence k tomu, aby ji byli schopni objevit a vnímat. Ukazuje se, že kdo má oči otevřené, může malá dobrodružství zažívat klidně každý den, třeba na školní zahradě nebo v nedalekém městském parku. Předpoklad, že se někde blízko vždycky najde něco, co stojí za prozkoumání, se za dobu fungování kroužku mnohokrát potvrdil. Děti sice chodí na stále stejná místa, ta se ale během ročních období pořád proměňují. Po týdnu jsou to drobné, téměř nepostřehnutelné nuance. Pod stromem je najednou o pár listů a kaštanů víc, koruna se trochu obnažila a objevilo se dosud ukryté ptačí hnízdo… Stále rostoucí zájem dětí (i rodičů) ukazuje, že se kromě toho kroužek svojí náplní přesně trefil do potřeb mladších školních dětí: Možnost vyrážet společně s osmičlennou skupinkou vrstevníků za každého počasí za autentickými zážitky ven, je něco, co dětem v klasické škole zpravidla chybí. Ale i to se (díky podobným projektům jako je Průzkumník) postupně mění.
Průzkumničení jede
Vloni na jaře kompostovací sekce Ekodomova v rámci programu Climate Challenge v pražském HUBu akcelerovala projekt Bioodpad není odpad, jehož hlavní náplní je zavádění třídění bioodpadu, kompostování a následného pěstování do škol a školek. Koordinátor kompostovacích aktivit Adam Šlégl k tomu říká: „V rámci akcelerace jsme na deseti školách provedli průzkum, který odhalil, co od tohoto projektu školy očekávají a co skutečně potřebují. Ukázalo se, že většina oslovených chtěla na prvním místě začít více používat školní zahradu. K učení a k bádání. Základem venkovní učebny přitom nemusí být nákladné vybavení, na které většina škol nemá prostředky. Šlo by spíše o lepší využití stávajícího potenciálu. A právě kolegové – lektoři Malého průzkumníka přírody – by přitom mohli učitelům pomáhat s „objevováním“ přírody a zprostředkovat jim v rámci ekologických výukových programů svoje dlouholeté zkušenosti s badatelským učením. Další zpětná vazba, kterou jsme dostali: Podstatně větší nadšení vzbuzuje (u dětí i pedagogů) pěstování před kompostováním. Také proto jsme projekt přejmenovali na Rosteme na zahradě! a zahrnuli do něj vedle našich tradičních programů o půdě, vodě a kompostování také ty, které se více věnují právě zahradničení. Z projektu, který se v minulosti omezoval zejména na třídění bioodpadu a kompostování, se tak na základě skutečných potřeb škol stává kreativní zásobárna možností.“
Nejlépe rostou na zahradě
V projektu Rosteme na zahradě! tak poprvé dochází k těsnějšímu propojení jednotlivých sekcí Ekodomova a k větší spolupráci napříč projekty, od níž se dá očekávat skutečná synergie. Naše lesní školka už jedenáctým rokem deklaruje, že děti tráví denně až 80 % času v přírodě, takže naši průvodci mají letité zkušenosti s přírodní pedagogikou, které by stálo za to předávat dál. Lektoři Malého průzkumníka přírody zase vědí, co venku nejvíc baví malé školáky, a poradí si, i když právě není nablízku žádná chráněná krajinná oblast. Kompostovací sekce umí zkompostovat, na co přijde, a umí to udělat stejně dobře na zahradě jako ve školní třídě. Po létě, které jsme v Ekodomově strávili tradičně pořádáním příměstských táborů, jsme se nemohli dočkat návratu dětí do škol. Příležitost vyzkoušet si akcelerovaný projekt v praxi jsme získali ve ScioŠkole na Praze 6, kde jsme shodou okolností minulý rok participovali na Sametovém posvícení. Už desátého září jsme tu rozjeli úvodní workshop, během něhož se děti ve spolupráci s designérkou Janou Vařechovou Holoubkovou pustily do proměny zdejší předzahrádky. Další čtvrtky patřily vermikompostování a přípravě záhonu a laviček před školou. Ačkoli nás v rozletu opět přibrzdila pandemie, věříme, že při nejbližší možné příležitosti budeme moci na započatou spolupráci navázat.
